Tak tahle kavárna by si rozhodně zasloužila mnohem delší navštívení, než to naše. Spěchaly jsme a vzaly si kávu jen s sebou (a ne do vlastního kelímku, ano, byla jsem za to na sebe trochu naštvaná a zahanbeně si vzpoměla na výzvu bez kelímků…), ale i ta káva s sebou byla velmi příjemným zážitkem.Asi nejdominantnějším prvkem celé kavárny je dlouhý dřevěný stůl, za kterým je na zdi neonový nápis „YOU MAKE ME LOVE“. Od něj po pravé straně je pak bar – zajímavá (nebo spíš užitečná) informace, musíte projít skrz bar do zadní místnosti, pokud chcete na toaletu. Já jsem z toho měla pocit, že jdu někam, kam nemám.
Když jsem čekala na své ledové latte, tak jsem se otočila na poličku s vystavenými kávami. A hádejte, z čích zrnek Vám šálek připraví? Z Bonanzy. V tu chvíli jsem věděla, že káva bude dobrá.
A taky byla. Sice hodně zjemněná mlékem, ale na slunečné počasí, které ten den bylo, se mi stala ideální společnicí na delší popíjení.
Já se svým latte a má spolucestovatelka se svým ledovým flat white, jsme se tak šli na poslední chvíli projít po berlínských ulicích, ještě než zběsile poběžíme na nádraží…
Oliv je i skvělým místem, kde si dát něco dobrého k obědu nebo večeři. Jo a snídaně má taky. 😉
P.S.
Ačkoliv se nám podařilo přijít na nástupiště na čas, bylo nám to k ničemu, protože měl půl hodiny zpoždění. Jo a taky rozbitou klimatizaci a topení, takže jsme měly cestou do Prahy vlastně privátní saunu.