Před pár týdny jsem psala o mých nejoblíbenějších kavárenských zahrádkách, kde jsem uvedla ty, které považuji za nejkrásnější a nejpříjemnější (pro zvědavce je odkaz zde). Nedávno jsem ale zavítala do kavárny s venkovním sezením, které je sice trochu z ruky, ale vyrazilo mi dech… Malo misto.
Představte si krásné slunečné odpoledne, za zády vás chrání obrovské hory, teplé paprsky vás hladí po tváři a vy sedíte jen pár kroků od moře a pozorujete vlnky, jak si spolu hrají. V dálce se občas objeví lodě před protějším ostrovem a na břehu si vánek hraje se dvěma malými stromky. Není to krása? Kromě slaného vzduchu se kolem vás line ale i vůně výběrové kávy. To už není jen krásné, to je podle mě perfektní.
Malá kavárnička na místě, kde bych ji opravdu nečekala. Nebudu lhát a klidně se přiznám, že jsem nějak nepočítala s tím, že v Chorvatsku bude výběrová kavárna jinde než ve velkých městech. Avšak na jednom z pobřeží stojí malá kostka ukrývající stylovou kavárnu, která mi dala jasně najevo, jak moc se mýlím. Barevné židle tvoří kontrast s dřevěným interierem a velkým pultem, za kterým se skrývá kávovar a příslušenství pro přípravu všemožných nápojů. Ačkoliv je interiér opravdu pěkný a mě připomínal v mnohém pražské kavárny, skoro všichni seděli venku. A aby taky ne, když je tu tak luxusní výhled.
Posadila jsem se i se svým kávomilujícím doprovodem co nejblíž moři a začala listovat v nabídce. Měla jsem hned jasno: „Dám si filtr.“ Usmála jsem se a spokojeně se opřela o lavici. Pak se objevil barista a zeptal se, co nám může přinést. „Flat white, prosím.“ Ačkoliv nebyl v nabídce, barista se usmál a se samozřejmostí ho po chvíli přinesl. A nebylo mu co vytknout.
Moje V60 byla jemná jako ty vlnky nedaleko ode mě. Menší komunikační bariéra sice způsobila, že jsem si řekla o filtr na ledu a dostala jsem normální, teplý, ale po prvním doušku jsem na to hned zapomněla. Jediné, co bych ji tedy vytkla bylo, že mi až moc rychle zmizela… Že by se vypařila tím teplem?
Americano na led bylo osvěžující s výraznou oříškovou chutí a nízkou aciditou. Vody v něm bylo tak akorát, takže krásně vynikla jeho chuť.
Uvnitř jsem se pak porozhlédla po zrnkové kávě, kterou bych si koupila s sebou. Kromě zrnek od Orich Coffee Roasters jsem si všimla i mě už známé pražírny Cogito Coffee Roasters (článek o pobočce v Dubrovníku si můžete přečíst zde), takže bylo z čeho vybírat.
Vůbec se mi nechtělo odejít. Z celé kavárny je cítit úplně jiná atmosféra, než na kterou jsem zvyklá. Je uvolněná, klidná a neuvěřitelně pohodová. Zdá se jako by každý nechal své problémy a trápení někde dál a tady si na ně jen steží vzpoměl. Že by to bylo tím sluníčkem?
A co vy a káva na pláži? Znáte nějakou podobnou kavárnu?
P.S.
Malá zajímavost na závěr – právě v kouzelném Malo Misto s bezkonkurenčním výhledem se v srpnu 2018 konal první chorvatský šampionát v aeropressu.
Poljička bb, 21315, Dugi Rat, Chorvatsko
