A to nejlepší si nechávám na konec. Naše poslední Budapešťská zastávka byla velice náhodná a nadmíru výtečná.
Začalo pršet. Ano, uznávám, že to není zrovna ideální začátek… Avšak my jsme stáli uprostřed velkého náměstí, jehož jméno si nepamatuji, a potřebovali se dostat zpět k hotelu. Již smíření s tím, že to promočené oblečení už asi nebudeme muset dávat do pračky, jsme se vydali na “romantickou procházku v dešti”. Po chvíli se ovšem rozpršelo tak moc, že jsme se rozhodli zabočit do vedlejší uličky, jejíž rohový dům měl velkou střechu, pod kterou bychom se mohli schovat. A pak se stal zázrak.
Před našimi zraky se objevil název ESPRESSO BAR. No a co udělá správný na kost promoklý kávomil? Vstoupí dovnitř. Upřímně jsem nečekala nic extra, šlo mi čistě o to, abych se trošku usušila, ale když jsem si lépe prohlédla interiér, byla jsem okouzlená.
Malé, útulné a přesto vzdušné. Z baru se na mě usmívaly z vysokých sklenic sušenky a jako výstavní exponát se za kasou producírovaly dortíky a bageta. Po chvíli jsme se zeptali, jestli si můžeme sednout. Bohužel za deset minut zavírali. Ale velice milý a přátelský barista, který už mimochodem umyl celý kávovar, se nám nabídl, že nám alespoň udělá kávu s sebou.
Když jsem čekala než bude káva hotová, začala jsem si prohlížet detailněji ono záchranné místo. Mají opravdu krásný kávovar. Bronzová mu opravdu sluší a k tomu mi nevím proč připomínal vesmírnou loď anebo nějaké krásné auto z padesátých let v Americe.
Po chvíli jsem zjistila, že mají kávu z pražírny Has Bean. Okamžitě jsem si vzpomněla na můj milovaný pražský Jen a na kávu se začala těšit tak tisíckrát víc. Kromě zrnkové kávy prodávali i příslušenství ke kávě a mimo jiné filtry na V60. No a každý přece ví, že těch není nikdy dost, takže jsem po nich sáhla a elegantně je přidala na bar.
Po deseti minutách (které byly evidentně záměrně prodloužené, abychom trošku uschli a okapaly) jsme dostali náš filtr a flat white. S úsměvem jsme je popadli, a protože už tolik nepršelo, vydali jsme se k hotelu.
No a po cestě přišla ta famóznost, extáze… ani nevím, jak to popsat! Uznávám, že velký faktor možná hrálo to, že jsme byli promoklí a zmrzlí a káva teplá, ale byla to dokonalost. Nominovala bych jejich kávu na oskara. Filtr hřál a ovoce z něj bylo cítit i z dálky a flat white byl jak peřinka ukolébávající malé miminko ke spánku.
Už nám ani nevadilo, že znovu prší, měli jsme svou kávu a to nám ke štěstí stačilo. Pokud se tedy ocitnete v Budapešti a budete si chtít dát tu úplně nejlepší kávu, jděte do Tamp and Pull Espresso Bar! Nebudete litovat.
P.S.
Doteď se mi zdá o jejich sušenkách, které jsem nestihla ochutnat….