Je tu mezi Vámi někdo, kdo miluje knihy tak jako já? (Pro upřesnění, mám doma obrovskou knihovnu, a i tak se mi po celém pokoji válí knihy, pro které už prostě nemám místo…) Pokud ano, tak kavárna, o které se Vám chystám povyprávět, se lehce stane Vaším druhým domovem.
Nedaleko od Vltavy, když zabočíte do malých pražských uliček, se skrývá Tricafe. Už u vstupu se na Vás bude usmívat tabule s nabídkou dnešní kávy – samozřejmě se dočtete odkud je, kde je upražena a tak dále a tak dále. Když vstoupíte dovnitř, octnete se v malé místnůstce, kde většinu prostoru zabírá pult, vedle kterého je vitrína s dortíky (slanými i sladkými) a na druhé straně se pyšní stroj na kávu. Po dlouhém rozhodování, co si vlastně dáte, a také po obdivování malých stolečků a sezení okolo, se konečně rozhodněte a postoupíte o místnost vedle.
První, co mi padlo do oka, byla knihovna napravo, mezi dvěma okny. Na ní je malá skříň se sklenicemi a nádobami na vodu – nebojte se obsloužit, voda ke kávě přeci patří. U každého okna jsou oprýskané stolky s židlemi a patchwork polštářky. Naproti oknům je… a teď si počkejte – houpací křeslo! Úplně jsem měla chuť se do něj posadit, vzít si jednu z knih a začíst se s šálkem kávy v ruce. (Asi to udělám příště!)
My jsme ale postupovaly dále a posadily jsme se ve třetí místnosti u malého stolku u okna. Ta místnůstka byla jako hotový úkryt. Schované před každodenními povinnostmi jsme začaly konstatovat, že koberce, polštáře a starý nábytek s květinami a nespočtem obrazů všude po stěnách, v nás vytváří dojem, jako bychom seděly na kávě či čaji u babičky a čekaly, až nám přinese čerstvou bábovku nebo štrúdl. Po chvíli nám přinesli první kávy – cappucino a macchiato. Abychom měly i do čeho kousnout, ochutnaly jsme arašídový cookie a mohu Vám říct jen jediné – dejte si ho taky (pokud nemáte alergii na buráky).
Když jsme si užívaly kávu a já u toho usrkávala ze své mátové limonády, začaly jsme si ještě podrobněji prohlížet interiér. Po chvíli jsem si všimla, že u stěny je další a ještě větší knihovna. Nedalo mi to a vydala jsem se k ní. Knihy jsou sice všechny v angličtině, ale to mi vůbec nevadí, a tak jsem je hned začala prolistovávat. “Hele! Ty knížky si můžeš i koupit! 150 Kč za každou.” “No tohle je vážně ráj na zemi!”
Pečovatelský nádech celého místa nám nedovolil odejít po první kávě, a tak jsme si objednaly další. Venku byla zima a filtrovaná káva na mých nových papírových kamarádech chutnala o to lépe.
Strávily jsme tu tři hodiny a dokážu si představit i delší čas (zvlášť s jednou z jejich knih v rukou).
Přijdete si taky na chvíli odpočinout?
P.S.
Mlsně jsem při odchodu koukala na masový koláč, který dodnes lituji, že jsem neochutnala! Tak to za mě třeba někdo napravte…:)