The Kavárna

Mám pro Vás jen jedno slovo – JELEN. A nemluvím o loveckém salonku či o myslivecké chalupě. Pokud Vás napadlo tohle, tak to není typ jelena, kterého mám na mysli. Já mám totiž na mysli fantastického černého jelena, co visí na zdi The Kavárny. 

 

Tak jako ten jelen, je fantastická celá kavárna. Je součástí rodinky kaváren, o které jsem už psala – Žižkavárna a COFFEEBREAK & cake. Přestože píšu o The Kavárně jako poslední, navštívila jsem ji paradoxně jako první. Tehdy byl krásný jarní den a já jsem byla pozitivně naladěná a těšila se na příchod teplejších dnů. Ten den jsme si sedly ke stolku k oknu, přes které procházelo energické znovunarozené slunce. To světlo celému designu velice slušelo. Krásně zvírazňovalo přímé linie a kontrastní doplňky. Vše je tu totiž laděno do symetrických tvarů, které ve mě vzbouzí dojem  techničnosti a modernismu a přesto místo nepůsobí chladně a neosobně. Dalším objektem, kterému sluneční paprsky tak náramně slušely, bylo mé capuccino, které (snad díky té atmosféře?) chutnalo neuvěřitelně lahodně. 

Má další návštěva byla v pozdních hodinách, kdy jsem zaháněla svou chuť na sladké. Mnozí by si mohli myslet, že jsem zašla na kávu a dívala se zamilovaně do vysoké průhledné lednice se zákusky, ale ve skutečnosti jsem si zašla na kávu a čokoládový dort. To je můj způsob zaháněni chuti na sladké – když už, tak už! 

Nedávno jsem pospíchala z práce na večerní přednášku a měla neuvěřitelnou chuť na kávu. Doslova jsem po ni prahla. Byla jsem celá uspěchaná a zmatená, což je přesně nálada, která se podle mě do kavárny moc nehodí. Když jsem vstoupila objednala jsem si latté a situace mě donutila dodat větu: “A šlo by to z dvojité dávky kávy?” “No, samozřejmě.” Odpověděla s úsměvem slečna. Během toho, co mi vytvářela malé umělecké dílo do kelímku, jsem se snažila načerpat uvolněnou atmosféru celé kavárny. “Tak prosím.” Položila přede mě kávu. Když jsem zaplatila, vykoukla na mě kartička s razítky. “Jéé, ještě jsem zapomněla – dala byste mi prosím razítko?” Vyhrkla jsem a podala ji kartičku. “Vy už to ale máte plné, to je kafe zdarma.” “Jej…Tak to nechte.” Zasmála jsem se rozpačitě. Nakonec mi vystavila novou a starou ještě nechala, abych si zašla na kávu zdarma. Když jsem pak po cestě ke kávě přičichla a polkla první doušky, vše bylo zase v pořádku.

A až se stavíte na kávu, ochutnejte něco z jejich nabídky malých jídel, ať už si vyberete cokoli, nebudete litovat!

P.S.

Na té kávě zdarma jsem byla tři dny poté. 

Budečská 6, 12000, Praha