Nedávno jsem se vydala do pražských končin (do kterých zas až tak často nezavítám), abych vyzkoušela něco nového. Měla jsem k téhle příležitosti naprosto ideální společnost – kamarádku, která miluje kávu a kavárny stejně bezmezně jako já. „Tak co snídaně v Alf&bet?“ „No jasně, dobrej chleba nebo koláč bych si dala!“
Alf&bet je spojením výběrové kávy a pekárny, která patří do rodiny spolu s Café Lounge a Ema espresso barem, avšak oproti nim tu mají něco navíc – Dydricha. A kdo nebo co že to je? Pražička, na které kouzlí zrnka na svělou kávu. A to je něco, co se na naše ranní setkání ideálně hodilo. Paradoxně jsem si ale žádné pečivo nedala… V takovém podniku se to může zdát skoro jako hřích, ale kdo by odolal krupicové kaši se skořicí a jablky?
„Podívej! Krupicová kaše, zrovna včera jsem si na ní vzpomněla, že jsem jí jako malá milovala, ale vlastně jsem ji už hrozně dlouho neměla.“ Nadšeně jsem ukazovala kaši v nabídce. „No, tak si ji dej, ne?“ Smála se mi kamarádka. Chvíli se to ve mě mlelo, jestli bych si zrovna tady opravdu neměla dát třeba koláč nebo chleba, ale pak mi to došlo. Když si dneska dám kaši, budu mít o to větší důvod se sem vydat co nejdříve ještě jednou.
Musím se přiznat, že jsem nelitovala. Nevím, jak toho docílili, ale kaše byla skořicově voňavá, jemná a nadýhaná jako obláček (skoro jako by ji někdo našlehal…?). „Hmmm, no, dobře, je lepší než ve školní jídelně.“ Snažila se tvářit vážně moje společnice, když jsem jí dala ochutnat, ale smích ji přemohl. „No, je skvělá.“
Ale abych vám nevyprávěla v pekárně o krupicové kaši… U velkého barového pultu, který je dominantou celého prostoru, jsem kromě La Marzocca obdivovala všechny ty ovocné koláče, obložené chleby na několik způsobů, buchty a linecká kolečka. Rozdhodně je z čeho si vybírat (a rozhodně to není lehký výběr).
Posadili jsme se na vysoké židle k dlouhému stolu vedoucímu podél okna a užívaly si líné dopoledne za tónů klidné hudby linoucí se celým prostorem. Začala jsem si to tu celé blíž prohlížet. Za barovým pultem je otevřený prostor, kde přichází na svět čerstvě pražená káva a pečivo. Nalevo od něj je pak koutek se stolním fotbálkem, policemi s pomůckami na přípravu kávy a kolem spousty barevných plakátů. Teprve po chvíli pečlivého prohlížení si čistého, světlého a industriálního prostoru jsem si uvědomila, že levá část velkého barového pultu plynule přechází ve stůl, kde sedělo několik milovníků kávy a usrkávalo svůj filtr.
Prostoru dominuje bílá a šedá barva dopněná dřevem. Nad stoly po pravé straně a také nad pultem jsou pak stylové ale jednoduché lampy. Ačkoliv by to mohlo na někoho působit stroze, tak má celý prostor tolik atmosféry, že by se dala krájet. Míjí se to tu lidmi, co si jdou pro čerstvý chléb, kávu do ruky, na kus řeči s baristou, posedět a poklábosit nad něčím dobrým, pro něco sladkého anebo pro instantní zlepšovač nálady (čti výborná káva) během procházky se svým čtyřnohým mazlíčkem…
A to mě konečně přivádí ke kávě. Dala jsem si cappucino a bylo jako obláček. Jemně našlehaná pěna se shotem espressa, tvořily dokonalého ranního společníka, a to zvlášť v kombinaci s podobně nebeky lehkou krupicovou kaší. Káva mi tak chutnala, že mě doteď mrzí, že jsem si nedala ještě batch brew (ale alespoň mě to znovu nutí k tomu, že se sem musím ještě jednou vydat).
A nakonec jsem vlastně měla i buchtu, na které si spokojeně pochutnávala moje spolukávomilka. „Chutná?“ Zeptala se mě. S plnou pusou jsem jen kývla. „Mě taky, je dobrá.“
Alf&bet je příjemným a energikým místem, které stojí za to navštívit!
Anebo jste tam už byli?
P.S.
Věděli jste, že prostory byly původně továrna na knoflíky?
Světova 454/2 , 180 00 Praha 8 – Libeň, Česká Republika