Kde začít? Tak třeba tím, že pokud si chcete vyrazit na kávový výlet, tohle je naprostá nutnost. Berlín je plný skvělých kaváren s výběrovou kávou a kávovými nadšenci se to tam jen hemží, ale rozhodně nesmíte udělat takovou chybu jako já a vyrazit si tam na otočku (konkrétně na necelé dva dny) s přesvědčením, že určitě stihnete všechno nejdůležitější a třeba zbyde ještě čas na jinou než kávovou kulturu. Nestihnete. Nezbyde.
Vyjela jsem si s přestavou, že si zajdu do těch kaváren, které znám i „z dálky“ a bude to takový první seznamovací krok. Věděla jsem, že musím do obou poboček Bonanzy, The Barn, Five Elephant, Fjord Coffee a Father Carpenter a pak někam, kde mě to zaujme. Zkrátka jsem počítala s tím, že dny jsou nafukovací a v Berlíně je všechno blízko sebe. Ha ha ha. Jak naivní.
První den našeho kávovýletu jsme vzaly pozvolně, užívaly si každého momentu a všímaly si všemožných detailů. Stihly jsme dvě kavárny – The Barn a Five Elephant. Bonanzu, na kterou jsem se těšila snad nejvíc, jsme nechaly na druhý den s tím, že budeme mít určitě dost času.
Druhý den nám ale malou čáru přes rozpočet udělala cesta do kavárny Roamers, kde jsme si daly skvělou snídani, ale čekaly necelých 20 minut, než se uvolní místo. Ono se to nezdá, ale 25 minut cesty sem, 20 minut čekání tam, pak na chvíli bloudíte, chcete taky vidět nějaká tyzajímavá místa jako je Berlínská zeď, židovský památník, Checpoint Charlie, Braniborská brána a tak dále, pak se jen tak procházet berlínskými ulicemi a hned Vám nějaká ta hodina uteče. A pokud jste na tom s orientací stejně, jako jsme byly my dvě, tak taky počítejte s tím, že si naplánujete, kam všude chcete jít, ale když se podíváte na mapu, zjistíte, že se vlastně zbytečně vracíte pořád tam a zpátky, přestože byste mohli projít všechno, co je u sebe, najednou a ušetřit čas. To přesně se nám stalo s Bonanzou, ale o tom Vám povím později…
Dalším z problémů, které jsem si neuvědomila, byl fakt, že nejsem schopná pojmout zas až tak velké množství kofeinu, abych si to pořádně užila. Vychutnávání kávy totiž přeci nemůže být maraton. Ztratilo by to pak veškeré kouzlo… Takže můj původní kavárnový plán se zúžil přirozeně i o to.
Cobylo ale nádherné, je atmosféra Berlína. Když se dostanete do míst, kde se to hemží voňavými kavárnami, krásnými prodejnami s knihami, zajímavými obchody s oblečením či designovými kousky, anebo malými galeriemi, cítíte se hned nabití energií. Lidé se na sebe usmívají, užívají si slunečného dne a vysedávají u venkovních stolků před všemožnými podniky.
A snad všichni berlíňané jezdí na kolech. Ať už v šatech, saku, teplákách, sukni nebo košili, kolo berou podle mě jako součást jejich každého dne. My jsme třeba neustále zapomínaly na pruhy pro cyklisty na chodnících, a tak na nás pořád někdo cinkal.
Dostaly jsme se také do jednoho velmi zajímavého obchodu. Nikdy jsem nic podobného nezažila. Byl to asi second-hand, ale nejsem si úplně jistá. Oblečení v něm bylo takové, že si nedokážu představit jeho každodenní nošení. Byly tam staré kousky z hippie období, trika s rockovými a metalovými skupinami, džínové bundy, lennonky, barevné a duhové boty, kovbojské boty, klobouky, krajkované šaty, staromódní košile… No, snad všechno, na co si vzpomenete, když si představíte neobvyklé oblečení. No, a ty lennonky, za kterými vypadá svět růžově, jem tam prostě nechat nemohla…
Co se mi pak ohromě líbilo na každé z kaváren či pražíren, byl přístup baristů a obsluhy. Všichni byli milí a přátelští a nechovali se povýšeně, i když zrovna nejste ten největší odborník na kávu. Možná jsem měla jen štěstí, možná ne, ale ať už je to jakkoliv, měla jsem z toho zkrátka hřejivý pocit na srdci. A s tím by podle mě měl odcházet každý člověk, co navštíví kavárnu.
A cena? No, je vyšší, což se dalo předpokládat. Záleží taky na tom, kam jdete. Tak třeba ve Five Elephant stojí filtr 2.90 €, espresso 2.20 €, cappuccino 3.20 € a cafe latte 3.80 €. Ale v Mirage Bistrot, které není v centru a kávu měli také moc dobrou, jsou ceny odlišné: espresso 1.40 €, cappuccino 2.40 € a flat white 2.70 €. Zkrátka, pokud chcete navštívit ty hodně známé pražírny a kavárny, počítejte s vyšší cenou.
Co je ale jisté je, že Berlín kulturně žije. Avšak daň za to je fakt, že je na těch nejprofláklejších místech hromada lidí, až má člověk občas pocit, že se tam snad nevejde. Inu, vše má své pro a proti.
Jak jste zřejmě pochopili, nebudu Vám vyprávět o cestovatelských zážitcích z Berlína. Bylo jich tolik, že by to vydalo alespoň na deset článků. O co bych se s Vámi ovšem ráda podělila, je to málo z Berlínských kaváren a pražíren, kam jsem zavítala.
Zítra se tedy můžete těšit na první kávovou zastávku.
P.S.
Hádejte kolik kávových balíčků jsem si s sebou přivezla?