Konečně se mi splnilo moje několikaleté přání – navštívit Café Fara v Klentnici. Pamatuji si, jak jsem kolem něj ještě „jako malá“ několikrát projížděla v autě a prohlížela si malebný barokní kostel. Po nějaké době se tu objevila kavárna a já jsem vždycky se zvědavostí pozorovala vchodovou branku u kostela a přemýšlela, jak to asi uvnitř vypadá. Později jsem už věděla, že se uvnitř skrývá skvělá výběrová káva a spoustu dobrot a vždy doufala, že třeba zastavíme a půjdeme si na chvíli sednout dovnitř.
Pomalu jsme se blížili ke vchodu, u kterého nás přivítala spousta dýní, podzimní výzdoba a kotel s bylinkovým farním čajem. Prošli jsme venkovní zahrádkou, na které navzdory chladnému a mlhavému počasí sedělo několik lidí, v ruce drželi sklenku vína a na stole jim leželo pár šálků espressa. Když jsem si pořádně prohlédla kovové židle a stolky, které mi připadaly, jako by byly udělané z velkých kousků krajky, vydala jsem se i s ostatními vchodovými dveřmi do restaurace.
Usadili nás do útulné místnosti se světlým dřevěným nábytkem, na stolech byly květované ubrusy v šeříkové barvě, v oknech záclony, na zdech různé obrazy a černá tabule. V tu chvíli jsem si uvědomila, že se možná nacházíme v prostorách původní farní školy. Uvelebila jsem se u jednoho z oken a nasávala pohodovou a klidnou atmosféru. Věděla jsem, že nemusím nikam spěchat, na chvíli si s ničím nedělat starosti a to se mi nesmírně líbilo (a komu by ne…).
Jako první jsme si připili sklenkou vína a začali se rozhodovat, co si dáme dobrého. Stál přede mnou nelehký úkol – věděla jsem, že chci ochutnat i něco sladkého a zároveň mi bylo jasné, že se do mě hlavní jídlo a pořádný dort nevejdou…
„Poprosím vás o tu polévku z farních dýní.“ Usmála jsem se na slečnu. Po chvíli se pak přede mnou objevila dřevěná miska s domácím pečivem a řeknu vám, že jejich máslový rohlík je naprosto fantastický! Dlouho jsem tak dobré pečivo neměla. Polévku jsem dostala v malém hrnci ozdobenou dýňovým olejem a semínky. Byla vynikající a to hlavně pro takového milovníka dýní, jako jsem já.
Ochutnala jsem i výběr ze sýrů s domácím koblížkem a bylo to také skvělé, obzvlášť k našemu vínu.
Po jídle přišla řada na to nejlepší, tedy na kávu. A co by to byla káva bez zákusku, že? Dala jsem si výborný dýňový dort, který mi chutí připomínal mrkvový, ale byl mnohem vláčnější a mokřejší a hlavně se spoustou dýně uvnitř.
Nad šálkem cappuccina s příjemným oříškovým nádechem jsem začala hlouběji prozkoumávat a přemýšlet, co všechno se vlastně v Café Fara skrývá. Původně vznikla se záměrem malé sousedské kavárny, ale kromě místních ji začali navštěvovat i lidé odjinud, a tak se postupně vytvořil osobitý areál, který teď zná spousta lidí. Kromě kavárny je tu tedy i restaurace, ve které si můžete pochutnat na jídlech vyráběných z lokálních především farmářských surovin, které spojují starší a tradiční recepty s moderní dobou a kuchyní. A to vše dělané s láskou.
Kromě potěšení mlsných jazýčků se ale můžete v Café Fara i ubytovat. Nabízejí hned několik pokojů, které jsou každý originál – odpočinout si od všedních dnů si pak můžete třeba v levandulovém, školním anebo meruňkovém v prostorách nové stodoly anebo staré školy.
Ale zpět ke kávě… Vřele doporučuji ochutnat jejich filtrovanou kávu. Je plná a ovocná. Mě osobně připomínala meruňky a řadím si jí do svého pomyslného seznamu káv s nejzajímavější chutí.
Potěšily mě i jejich porcelánové šálky na tureckou kávu z džezvy. Připadala mi jako šálek, ve kterém mi kávu přinese milá babička. Káva byla tradičně kořeněná a sladká.
Tohle místo zkrátka nabízí spoustu lákadel a já jsem odcházela s příjemným pocitem, zrnkovou kávou na doma a povznesenou náladou, která mi vydržela celý den.
A co vy, byli jste v Café Fara?
P.S.
A hned vedle Café Fara je moc pěkné kávové muzeum, kde si můžete prohlédnout spoustu starých strojů na espresso a kávomlýnků. Doporučuji ho určitě nevynechat!
Café FARA , Klentnice 166, 692 01 Klentnice, Česká Republika