Promrzlá jsem se procházela s kamarádkou uličkami na Malé Straně a doufala, že brzy najdu nějaké místo na zahřátí. „No, já bych vlastně měla jeden nápad…“ Vzpoměla jsem si a zanedlouho jsme stály před vchodem s květinami kolem a papírovým nápisem Coffeeshop. S dřevěnými dveřmi jako otevřenou náručí nás vítala Cocovanka.
Když jsem vstoupila, ocitla jsem se v něžném prostředí, ve kterém najednou čas plynul pomaleji. Celá Cocovanka hraje barvami, ale přesto všechno ladí a působí jednotně – jemné pastelové tóny pomalu přecházejí na zdech z jednoho odstínu do druhého, patinovaný nábytek každý jiný a přesto ve stejném duchu. Útulnost dodávají polštáře a rostliny, které najdete snad všude, čerstvé, sušené, větvičky, klacíky… Ocitnete se v útulném pokojíčku uprostřed přírody.
Když jsem o Cocovance poprvé zaslechla a uviděla pár fotografií na internetu, napadlo mě, že to bude možná podobný podnik, jako The Roamers v Berlíně, který si mě získal během jedné pozdní snídaně. Ve skutečnosti to tak ale není. Ačkoliv má podobný styl, doplňky a nábytek, Cocovanka je mnohem klidnější a prostornější. V Roamers je všechno blízko sebe a občas se vám stane, že ke stejnému stolu posadí někoho jiného. Tady to tak není, je to poklidné místo ideální na líné odpoledne či dopoledne, když člověk nikam nespěchá.
„Tak na tomhle menu se musel někdo vyřádit.“ Řekla jsem, když jsem si začala prohlížet nabídku. Lístek je udělaný z oprýskaného „školního“ sešitu a celý ručně napsaný zdobným písmen, sem tam proložený nějakými vlnovkami a malůvkami. Usměvavá slečna nám přinesla dva a každý byl originál. Když jsme přestali obdivovat tohle malé kreativní dílko, objevil se menší problém, který už poměrně důvěrně znám a provozně bych ho nazvala Co si mám vybrat, když chci ochutnat všechno?
Jako první přišla na řadu samozřejmě káva. Double espresso v kouzelném šálku i cappuccino se nejen krásně vyjímaly na našem stolku u okna, ale i moc dobře chutnaly.
Seděla jsem a užívala si klidnou atmosféru dokreslenou příjemnou hudbou a všimla si obrázku Sněhurky a sedmi trpaslíků obklopený sušenými květinami na oprýskané zdi. Došlo mi, že je to tu vlastně celé pohádkové…
Pohádkově dobré jsou i zákusky. Ochutnala jsem čokoládový fondán bez mouky, který se na mě smutně koukal, protože už byl poslední, a jakožto milovník (možná trochu závislák) hořké čokolády a kakaa jsem byla v sedmém nebi. Tohle je přesně to, co si představím, když se řekne čokoládový dort.
Všechny dobroty, co vám Cocovanka nabídne zapadají do celého jejího vzhledu. Každý dort je nazdobený květinami, stejně tak tácky, na kterých vám přinesou kávu nebo jiné nápoje. Ovšem pohlazením i pro zrak byla jejich levandulová limonáda – krásná barva, čestvé pomerančové plátky, chia semínka a černý sezam navrchu se sušenou levandulí. Byla moc dobrá, nebylo v ní ani moc cukru, takže byla dostatečně cítit levandule, ale ani málo, aby to nepotěšilo jako tekutý mls.
„Tak co ta čokoláda? Nedaly byste si ji nakonec?“ Usmála se na nás slečna, protože byla na začátku svědkem naší nerozhodnosti a přemýšlení nahlas o tom, co ochutnat. „Mmm… tak dáme si jí?“ Otočila jsem se na kamarádku. „Je vážně moc dobrá.“ Dodala slečna. „Tak jo.“ Zaznělo od obou souhlasně. Po chvíli už lákavě voněla mezi námi. Ještě nikdy jsem neměla horkou čokoládu s příchutí chai masala a řeknu vám, že to je geniální kombinace. Moc dobrá nepřeslazená čokoláda se štiplavými a voňavými tóny skořice, zázvoru a kardamomu byla naprosto ideální do ledového počasí toho dne. Myslela jsem si, že už mě nic nezahřeje, ale tohle mě zahřálo i na duši.
Z Cocovanky jsem odcházela s odpočatým pocitem a úsměvem na tváři, protože jsem věděla, že jsem objevila poklad a nejsem tu naposledy.
A co vy? Znáte Cocovanku?
P.S.
Mám z téhle kavárny ohromnou radost, protože jsem zhruba před rokem a půl náhodou narazila na karavan Coco Van (povídání si můžete přečíst zde) a pamatuji si, jak jsem si v duchu říkala, že by bylo skvělé, kdyby se stejnou atmosférou existovala i kavárna. A najednou je tu, pohádky existují, přání se plní… a to hlavně v kavárně Cocovanka.
