Byl krásný jarní den, kdy mě sluneční svit hladil především po zimou unavené duši, a já jsem se procházela jednou z klidných ulic Brna. Do toho krásného a pomalého dopoledne ideálně zapadl malý espresso bar, do kterého jsem se zatoulala – Kafe Friedrich.
Když jsem prošla dveřmi kolem výlohy minimalisticky ozdobené poletující větví, ocitla jsem se v malém, vzdušném a čistém prostoru laděném do nebesky modré barvy. Přišlo mi to, jako by si nějaká nězná duše, asi víla, otevřela malý espresso bar, kam se lidé uchýlí, když chtějí utéct od všedních dnů. Tenhle dojem ve mě nejspíš vyvolaly i paprsky slunce deroucí si cestu přes velké bílé okno vepředu a tvořící zvláštní a nevšední atmosféru.
Došla jsem k barovému pultu, na kterém byly čerstvé květy a spousty pečených dobrot sladkých i slaných (mě přišlo nejlákavější brownies) a začala jsem si prohlížet nabídku nápojů. Kromě klasických na bázi espressa si můžete dát i filtrovanou kávu, limonádu anebo víno či prosecco.
Když jsem si se svým doprovodem, stejně nadšeným z téhle malé oázy klidu jako já, objednala, tak jsme se obě posadily k jednomu z menších stolků podél světle modré zdi. Koukala jsem se kolem sebe a načerpávala místního ducha a k dokreslení mi kromě hudby pomohly světle modré židle, jemnou modrou linkou namalované obrazce na barovém pultu, čerstvé rostliny ve vázách i květináčích, stroj na espresso, mlýnky na kávu a hlavně to jemné jarní slunce procházející starým bílým oknem vepředu.
Po chvíli mi baristka na stůl přinesla mé cappuccino. Bylo moc dobré, cítila jsem v něm oříškovou chuť. Když jsem si z něj usrkávala, začala jsem nenápadně pozorovat malou blonďatou, roztomilou holčičku, která vedle nás seděla s tatínkem. Ten se toužebně díval na svou kávu, kterou mu ta jeho malá holčička vylepšovala. „Tak co, už si ji můžu vzít?“ Zeptal se vždy s nadějí v očích. „Nééé, eště to není hotovéé.“ Odpověděl vždy vysoký hlásek. Tatínek už po čtvrtém dotázání se neprotestoval, jen si vždy povzdechl, pousmál a dál čekal.
Během toho, co se odehrávala baristická show malé slečny vedle nás, mé kamarádce velká slečna baristka přinesla filtrovanou kávu. Byla to Columbia od pražírny La Cabra s výraznou chutí, ve které jsem cítila ovocné tóny. Byla skvělá. A navíc ji v Kafe Friedrich podávají na nádherném dřevěném tácku, na kterém byla jakási bytost.
Kromě příjemného posezení nad šálkem kávy a něčím malým k zakousnutí, se také můžete vydat na jejich sobotní brunch, na který doufám taky jednou zavítám. 🙂
Kafe Friedrich se mi opravdu líbí. Je to místo provoněné výběrovou kávou, kde si můžete odpočinout a načerpat inspiraci a dobrou náladu. Ne nadarmo mají na svých stránkách napsáno: „Všechny krásy světa.“
P.S.
Myslím si, že pán vedle nás si nakonec musel objednat další kávu.
Smetanova 45, Brno, Česká Republika