Zajisté se mnou všichni kávomilci budou souhlasit, že pokud bych tohle už vlastně historické místo vynechala, něco by bylo špatně. A kdy je nejlepší čas na navštívení slavné kavárny Slavia? No, podle mě přeci po návštěvě Národního divadla. Původně jsem měla v plánu dobrou kávou završit perfektní předvánoční večer, kdy jsem se už pátým rokem tradičně vydala na baletní představení Louskáčka. Vždy to pro mě byl začátek těch opravdových Vánoc – atmosféra byla opravdu jak z pohádky. Ale rok 2016 mi dal doslova facku… Po pěti letech se představení naprosto změnilo a celé mi to přišlo, jako maškarní přehlídka. Nechci to ale pomlouvat, jen to prostě nesplnilo to, co jsem očekávala… Takže zpět k tomu, oč tu běží, tedy ke kávě.
Smutná jsem se tedy vydala přes ulici do Slavie, která mi naštěstí zachránila celý večer.
Při vstupu se doslova vystavoval na odiv krásný interiér s pozlacenými štuky a sametovými křesly. Z vitríny po pravé straně hned vedle vstupu se na mě usmíval štrúdl, pralinky a hromada pastelových makronek. Na zdech visely obrazy a elegantní číšníci nosili na táccích samé dobroty (od káv až po všemožné alkoholické nápoje, přes sladkosti až k normálním velkým jídlům). Když jsem se usadila, trošku jsem se bála… Rozhlížela jsem se a bystře pozorovala každý kout, jestli se v něm neschovává Saturnin a neplánuje na mě zaútočit koblihou. Žádný útok se naštěstí nekonal. Místo toho na mě dýchla atmosféra dob, kdy bylo toto místo setkáním nejváženějších a nejzajímavějších lidí z Prahy a přemýšlela jsem, kolik jich už tudy prošlo…?
Skořicové cappucino mi nakonec navodilo mnohem vánočnější náladu, než celé představení Louskáčka a já jsem byla spokojená. Kavárna Slavia tedy nezklamala. (No, jak by mohla?)
P.S.
Mnohé možná nepotěší, že jsem si nedala koblihu, ale….. ty pralinky byly vynikající!