Kdybych mohla nasednout do stroje času, tak uletím zpět do doby, kdy kavárny nebyly jen výdejní okénka a já v nich mohla vysedávat nad knížkou, prací nebo studiem. Snad to bude brzy… Zatím se můžu alespoň ve svých vzpomínkách vrátit k návštěvě milého a malého espresso baru Letec.
Pamatuji si, že tehdy bylo ospalé ráno. Udělala jsem si malou chvilku pro sebe během zařizování povinností, abych navštívila tehdy poměrně novou kavárničku. Když jsem vstoupila, u baru si zrovna povídala paní s baristou o otoč kelímkách a do toho v pozadí hrála klidná hudba. Věděla jsem, že jsem na správném místě. Už po chvíli jsem vysedávala u černého barového stolku ve vzoru mramoru na barové židli se sametovým polštářkem a usrkávala cappuccino, které bylo jemné snad jak ty oblaky, skrze které letci občas proletí. Stejně jako v Letce mi připravili trochu štěstí do krásného hrnku ze zrnek od Five Elephant.
Dívala jsem se tehdy na dřevěný pult přímo proti mě, nad kterým si poletovaly zelené sukulenty, a prohlížela si ty lákavé dobroty jako cheesecake, brownies anebo buchty. Tehdy se v ošatce pyšnil také žitný chléb na koupi s sebou. Všimla jsem si i nabídky sypaných čajů a v lednici chladících se moštů a piva. Vzadu za celou místností to vypadalo, jakoby tam snad byla pekárna. Nasávala jsem všemožné vůně a užívala jsem si, že můžu jen sedět a zkrátka tam být se svou kávou.
Díky tomu, že je Letec na rohu, je v něm spoustu světla z velkých oken u vstupu a za barem, kolemjdoucímu to zároveň dává možnost nahlédnout do zákulisí, kde barista kouzlí obrázky z našlehaného mléka anebo nalévá batch brew. Může si také rovnou sednout na malou lavici, která se pod oknem ukrývá, a pochutnat si na jedné z lákavých dobrot, co Letec nabízí.
Další má návštěva byla v létě, myslím, že to snad byl dokonce první letní den, což si o ledovou kávu samo o sobě říkalo. Bylo úmorné vedro a když jsem se tehdy toulala Prahou, napadlo mě, že vlastně nejsem tak daleko od Letce – vydala jsem se směrem k němu. Už z dálky mě vítalo letní sezení před vchodem, na které jsem se nakonec uvelebila s ledovou kávou. Osvěžující a výborná jako vždy. Tak snad se tohle léto zase na zahrádku budu moci přijít posilnit trochou toho kofeinu.
Tento malý esspresso bar je kouskem klidu, pohody, milých úsměvů, stylového interiéru a lahodných vůni uprostřed rušné Prahy a stojí za navštívení (ať už současného okénka anebo snad brzy celého espresso baru).
P.S.
To nejlepší nakonec – na první pohled jsem se zamilovala do jejich podlahy (možná původní?).
Šimáčkova 908/17, 170 00 Praha 7-Holešovice