Tak jsem se konečně byla podívat v té kavárně, kterou už pěkně dlouhou dobu obdivuji přes instagram (zvlášť když kromě běžných obrázků na kávu vykouzlí třeba sněhuláka nebo medvěda). Jedna večerní procházka mě totiž zavedla do Monolok Cafe.
Netušila jsem, že za vstupními skleněnými dveřmi se skrývá tak velký prostor. Vepředu je místnost s barem na levé straně, na kterém se pyšní kávovar La Marzocco, a kolem něj jsou rozprostřená místa na sezení. Bar je obložený kovovými proužky, což není jediný prvek z tohoto materiálu – kovové detaily jsou schované napříč všemi prostory kavárny. Protože bylo ale vepředu plno, vydali jsme se chodbou s poličkami dál. Ocitli jsme se v další místnosti s bílými francouzskými okny, které vedly k venkovnímu sezení. Rozhlížela jsem se kolem sebe a mezi dřevěnými stolky, křesly a hromady polštářů v koutku na sezení vedle vitríny se zákusky marně hledala místo, kam bychom se dva vešli.
Už jsem byla rozhodnutá to vzdát a smířit se s tím, že káva z Monoloku mi asi není souzena, když v tom se u nás objevila milá slečna se slovy: „Hledáte místo pro dva?“ přikývli jsme a ona nás s úsměvem zavedla po schodech dolů do útulné místnosti s cihlovými klenbami, dřevěnými stoly a pianem. Ačkoliv je to vlastně ve sklepě, jsou tu dvě velká okna, což na mě působilo nezvykle a originálně. No a k jednomu z nich (a hromadě polštářků) jsme se usadili.
Bylo mi tam hezky – večer, venku zima, tlumené světlo, klid a já v teple u stolu pročítajíc si nabídku nápojů. A nemohla jsem si vybrat. Jako vždy. Přes všechny možné druhy káv na bázi espressa, alternativy, limonády, čaje, zimní masalu, kurkuma latte či sklenku vína jsem se pak zase vrátila ke capuccinu. Jako vždy.
Mým společníkem k dlouhému a línému večeru se tak stala i přes mléko poměrně výrazná Kostarika od Rusty Nails. Vřele doporučuji.
Jako druhá volba byla alternativa. Chvilku to vypadalo, že si můj společník bude muset nechat zajít chuť, protože slečna nám s omluvou oznámila, že se jim asi rozbil na filtr mlýnek, ale záchranou byl poslední šálek jejich batch brew, se kterým se o pár minut později objevila. Byla to svěží Ethiopia od pražírny Doubleshot a půlku jsem ji stejně vypila já… O:-)
Tam dole je tak příjemně, že se člověku vůbec nechce odejít, a tak jsem si jako důvod k prodloužení téhle milé návštěvy objednala ještě kurkuma latte. Nikdy před tím jsem ho neměla a popravdě jsem z něj měla maličko strach. Když mi ho přinesli a já ucítila silné aroma kurkumy, napadlo mě, aby náhodou nechutnalo jako oslazená kari polévka. Při prvním doušku jsem ale ucítila silnou vůni skořice a sladká chuť nápoje si mě získala. Takže děkuji, milý Monoloku, díky tobě si můžu na seznam přidat další alternativu místo kávy kromě mého milovaného chai latte.
„Já vás ještě poprosím o kakao.“ „A nechcete raději čokoládu?“ Odvětila na to slečna. Za chvíli se nám vedle zlatavého nápoje objevil voňavý šálek s čokoládou. A když jsem ji ochutnala, hned jsem pochopila, proč nám byla nabídnutá místo kakaa. „Ta je dokonalá!“ Je to prostě poctivá čokoládově čokoládová čokoláda.
Při odchodu jsem se ještě u baru utvrdila v tom, že kromě skvělé kávy má Monolok i skvělé lidi a po pár milých slovech s baristou jsem odcházela natěšená, až si sem zajdu třeba na snídani a jejich mimosu, co pila slečna u stolu vedle mě. Anebo na odpolední dortík s filtrem? Možná na obojí…
Ačkoliv to byla zatím jediná a poměrně krátká návštěva, tak si mě tohle místo získalo a já mám radost, že si ho můžu připsat na svůj seznam oblíbených kaváren a budu sem chodit na skvělou výběrovou kávu, ale i snídaně, saláty, sendviče, domácí dorty, něco na zub k vínu (a to víno, samozřejmě)…
A co vy? Znáte/máte rádi tenhle kávou provoněný vinohradský podnik?
P.S.
A vzhledem k tomu, že bylo při mé večerní návštěvě (jak je zřejmé) poměrně plno, možná není od věci si rezervovat místo, ať jdete na jisto. 🙂
Moravská 1540/18, 120 00, Praha, Vinohrady, Česká Republika