Můj šálek kávy

Karlín je hotový ráj pro kavárenské povaleče, máte tam jednu snad na každém rohu. Ovšem ta, o které se Vám chystám vyprávět, už je, alespoň podle mě, takovou karlínskou klasikou. Mluvím o kavárně Můj šálek kávy.

Vaším šálkem kávy se zde stane pravděpodobně úplně každý šálek (a to i když v něm nebude káva, ale třeba horká čokoláda od firmy Jordis). Důkazem toho může být i fakt, že se velmi často stává, že když do kavárny přijdete, musíte si chvilku počkat, než se Vám uvolní místo, anebo dokonce ani žádné neseženete. No a co dodat ke kávě z pražírny Doubleshot? Asi jen to, že se mi doposud nepodařilo narazit na takovou, která by mi nechutnala.

Když do kavárny vstoupíte, přivítá Vás krásný barový pult, za kterým můžete pozorovat divadlo přípravy kávy a jen se kochat. Za pokochání stojí i vitrína přímo naproti vchodu, kde se Vám budou sbíhat sliny nad úžasnými zákusky cukrářky Lany Libin Mayer, která vystudovala v Kanadě, procestovala si pěkný kus světa a nyní stojí za společností Cup of Cake. Pokud mohu něco doporučit, je to rozhodně její limetkovo-kokosový cheesecake.

A aby těch lákadel nebylo málo, vlevo přímo vedle vstupních dveří je malý pultík s pečivem a sušenkami, které jsou “k sežrání” už jen od pohledu. Ani je nemusíte ochutnávat, aby Vám bylo jasné, že budou výborné. 

To, co na kavárně miluji nejvíc (kromě oprýskaných stolů, knihovny plné knih a hřejivých kamen) je cihlová zeď vzadu po pravé straně. Je barevná s obrovským šálkem kávy, který by pro mě byl tak nějak ideální velikostí. Poprvé jsem v této úžasné kavárně seděla přímo u ní a vychutnávala si výbornou snídani z jejich snídaňového menu. Tak možná proto ji mám tak ráda…?

A pokud si chcete doopravdy odpočinout, za barovým pultem je menší místnost s polštářky a křesly, který bych nazvala oázou klidu. Zvlášť v kontrastu s pohledem z okna, kde se to hemží auty a životem. Obzvlášť krásné posezení to musí být v zimě. 

A víte, co proběhlo v téhle kavárně? Při sklence vína jsem zde začala poprvé sepisovat kavárny, které mám nejraději anebo ty, které bych chtěla navštívit. Tedy první reálný podklad pro myšlenku Kávomilníka. (A to jejich rakouské Veltlínské zelené se k tomu výborně hodilo). 

Naposledy jsem zavítala do Šálku umořená vedrem, a posadila jsem se ven, kde jsem i přes to šílené slunce chtěla za každou cenu sedět, protože mě neuvěřitelně lákalo spojení karlínské živelnosti a kavárnového posezení. A protože bylo tak šílené horko, zvolily jsme s mou stejně upečenou přítelkyní ledové verze kávy – ona si dala filtr na led a já své milované ledové latté. Netřeba cokoli dodávat, snad jen – ochutnejte je taky.

Nakonec jsem skončila ještě u višňové limonády s mátou (miluji višně a miluji i mátu, ale dohromady jsem je do té doby ještě nikdy neměla). V limonádě plavaly kousky rozdrcených višní a nebyla ani kyselá ani přeslazená. Mňam, mňam! 

Kdybych Vám ale měla vyprávět o všem, co si zde můžete dát, pravděpodobně by to byla novela s názvem “Můj šálek kávy”. Tak co kdybyste si na ten svůj raději zašli? 

P.S.

Víte, co zde mají za poklad? Ty fantastické arašídové věnečky, o kterých jsem básnila v kavárně Místo!

Křižíkova 105, Praha 8