Procházím se havanskými ulicemi a narazím na jednu, která je plná zajímavých podniků. Kavárny, bary, restaurace… A co mě nenapadlo? Mmm… dala bych si kávu! Když jsem se ocitla u místa s příjemným venkovním sezením do životaplné ulice, rozhodla jsem se zkusit štěstí a vstoupit dovnitř. Objevila jsem se v malém prostoru s jedním stolkem, malým pultem a vitrínou se zákusky. Byl to první podnik, kde jsem viděla koláče, dorty a košíčky, které vypadaly jako v Evropě.
Byli jsme tři a zabrousili jsme k lednici po pravé straně. Když jsme totiž procházeli Havanou, všichni v ruce nosili piva, a tak jsme také na jedno dostali chuť. Avšak objevili jsme něco, co nás velmi překvapilo – slovenská vína! „Vidíš to?“ „No, jak se to sem dostalo..?“ Přišlo mi neuvěřitelně zvláštní, že jsem jela tak daleko, abych skončila v kavárně se slovenským vínem.
Když jsem si pak začala všímat detailů, uvědomila jsem si, že celý design a doplňky v tomto místě jsou dosti „evropské“. Ať už jde o čisté bílé dlaždičky anebo o světla připomínající ty v pražském Cafefinu. Na jedné ze zdí vedle pultu byl velký anglický plakát s druhy kávy, které jsem v ostatních havanských kavárnách neviděla, ačkoliv jsou samozřejmým sortimentem všech evropských. Původní plán dát si pouze pivo se v tu ránu změnil na ochutnání místní kávy (inu, byla jsem zvědavá..). Dala jsem si americano.
Řeknu Vám, že ačkoliv jsem v Havaně ochutnala spoustu výborných a kvalitních káv, tohle byla první, která chutnala jako doma. Jemná, něžná a oříšková káva, která došla dřív, než jsem čekala. Byla vážně výborná.
Když jsem se s ní v ruce procházela po nábřeží a došla na molo, uvědomila jsem si, že Havana má opravdu ojedinělé kouzlo… Ačkoliv je úplně odlišná, lehce „zabordelená“ a rozbořená, je zkrátka svoje a umí si lidi získat.
P.S.
Papa Ernesto je zároveň i bistro se spoustou dobrot.