Prague Coffee Festival 2018

Dlouho jsem přemýšlela nad tím, jestli budu o letošním Prague Coffee Festivalu psát. V hlavě se mi hádaly myšlenky. Jedna strana tvrdila, že určitě, že je to přeci událost, na kterou se těším celý rok a že kávu miluji, tak o festivalu nesmí na Kávomilníku chybět článek. Ta druhá zase tvrdila, že bude přeci podobný a co když to bude čtenáře nudit, popsat jako minulý rok (článek je zde), co jsem ochutnala a letmě se zmínit o atmosféře. Den předem jsem se ale nakonec rozhodla, že tahle aromatická událost zkrátka opravdu nesmí být opomenuta, ale zkusím ji pojmout trošku jinak, než minule.

Ráda bych vám na začátku povyprávěla o tom, jaké to pro mě bylo jít na můj první Prague Coffee Festival. Bylo to před třemi lety v Kafkově domě a já se vší upřímností byla naprosto uchvácená a pohlcená atmosférou a děním okolo kávy. Tehdy jsem byla ještě úplný kávový neznalec a neochutnala jsem snad nic z brew barů (jaká škoda, o tolik jsem přišla!). To ale nic nemění na tom, že jsem si to celé ihned přiřadila mezi své nejkrásnější zážitky. Značně překofeinovaná jsem se pak vracela domů a v hlavě se mi pořád vracely obrazy espresso barů, lidí s kávou v ruce, kávových doplňků, přednášek a úsměvů.

Pochopitelně jsem se pak minulý rok nemohla dočkat dalšího ročníku. Nevím, jestli to bylo tím, že to byl první den, ale stála se fronta i na vstup. Mě to ale neodradilo a spokojená jsem byla i tak. Byla jsem tam skoro celý den a hned ten večer jsem napsala článek, protože jsem byla nadšená. Takhle s odstupem mi ale došla jedna věc… Já vlastně nesnáším lidmi přeplněné prostory a to festival jednoznačně byl, znovu ale říkám, že i přes to se mi tam minulý rok líbilo. Jenže mě popadl trochu strach… Co když bude tenhle ročník ještě víc narvaný lidmi a ztratí tak svoje kouzlo?

Pak jsem se taky rozhodla, že celkově si svůj den na Coffee Festivalu užiju úplně jinak. Minule jsem byla vlastně trošku ve stresu, protože jsem se snažila stihnout co nejvíc pražíren a kaváren, ideálně i nějaké workshopy a ochutnat něco dobrého. Zkrátka „hlavně aby mi nic neuteklo“. Tentokrát jsem to ale tak neudělala. Řekla jsem si, že si nebudu nic plánovat, dokonce jsem se ani předem nepřihlásila na žádný workshop a nezkoumala plánek ani seznam pražíren. Jediné, co jsem věděla, že chci stihnout, byl espresso bar Oblak Coffee, který začínal už v deset ráno.

Zcela upřímně vám řeknu, že jsem si užila svou sobotní návštěvu jedné z nejkávovějších událostí tohoto roku snad nejlíp, jak jsem mohla. Nikam jsem se nehonila, v klídku jsem si prošla celý areál, obhlédla, co kde je a vlastně jsem toho stihla až až. V tom klidu jsem si pak mnohem víc všímala malých detailů a zákoutí, které by mi ve spěchu rozhodně utekly.

Co mě ohromě potěšilo byla změna místa, kde se festival pořádal. Lidí bych řekla, že tam bylo zhruba stejně jako minulý rok, ale prostor byl mnohem vzdušnější a otevřenější. Je ale pravda, že kolem oběda bylo už plno podstatně víc. Já jsem na festival dorazila ještě před desátou, takže jsem byla mezi prvními, kdo se dostal dovnitř a musím říct, že bylo opravdu příjemné se procházet v ještě ne úplně zaplněném prostředí.

Jako úplně první jsem navštívila stánek Donutshopu, protože jsem se doma nestihla nasnídat. Dala jsem si skvělý donut s pepřem a švestkovou marmeládou a odolávala, abych neochutnala ještě nějaký.

Pak jsem se vydala k espresso baru Oblak Coffee, kde jsem si se svým spolukávomilem dala cappuccino a double espresso. Baristům začal trochu zlobit kávovar, a tak jsme si chvíli počkali. Mě to ale vůbec nevadilo. „Ono to musí být těžké, když vlastně dostanete úplně cizí stroj, na který nejste zvyklí a rychle se s ním musíte naučit, že jo?“ „No, já jsem zvyklá na svůj růžovej Marzocco.“ Začala se smát baristka. „On je tehle stroj nádhernej, ale je hodně moderní, taková vesmírná raketa, tak tomu moc nerozumíme.“ Dodala s úsměvem druhá baristka. Po chvíli se před námi objevil šálek s double espressem a my ho mohli ochutnat. Bylo příjemně svěží s vyšší aciditou. Pak jsem dostala své cappuccino a s přáním krásného dne jsem vyrazila dál.

Novinkou letošního ročníku byly šálky, které jste si za vratnou zálohu půjčili a kávu vám dávali do nich. U každého baru vám pak samozřejmě šálek vyměnili za čistý. Udělalo mi to ohromnou radost, protože si pamatuji, jak jsem na jaře byla smutná na Baristovi roku, když jsem viděla to množství použitých kelímků přetékajících z košů. Jen tak dál!

Ochutnala jsem jak kávy z českých pražíren, tak ze zahraničních a všechny byly svělé. Obvzvlášť mi chutnala Costa Rica od berlínské pražírny 19 grams na brew baru. Pokud se tedy na festival vydáte zítra a budou třeba na espresso baru, určitě se stavte jejich kávu ochutnat.

Skvělý filtr měli i City Roasters, ale upřímně, kdy ti měli něco nedobrého, že?

V největší hale festivalu bylo kromě kávy i mnohé další, kromě chill out zóny a spoustu doplňků ke kávě tam své místo měla i japonská firma Hario, u které jsem pěkně dlouho stála a vysvětlovala, že to všechno prostě nutně potřebuju domů.

Dalším lákadlem pak byla kreativní zóna, kde jste si mohli například vyzkoušet psaní kávou anebo velká zeď, na které jste mohli zanechat vzkaz.

Konečně jsem ochutnala nitro cold brew od Double Brew, které se mi zatím úspěšně vyhýbalo. Nadchlo mě to, už se těším, až si ho budu dávat na jaře a v létě.

Jednoznačně nejkrásnější espresso bar pak měla Cukrárna Alchymista. „Snažili jsme se vzít kousek z naší velké zahrady, co v cukrárně máme, s sebou na festival.“ Bylo nám vysvětleno. „My hlavně milujeme ty vaše dorty.“ Zasmáli jsme se. „Tak to nás těší, původně jsme chtěli nějaké upéct.i na dnešek, ale jak je sobota, tak je v cukrárně narváno a sotva jsme stihli napéct tam.“

Ve venkovní části pak bylo něco na zub, čehož jsme využili před senzorickým workshopem, na který jsme se dostali, ačkoliv jsme neměli rezervovaná místa. Řeknu vám, že mezi těmi dávkami kofeinu je moc fajn si dát něco pořádného k jídlu.

Workshop byl skvělý. Nejvíc se mi líbilo, jak skvěle ho slečna vedla. Bylo na ní totiž vidět, že kávou skutečně žije a miluje ji a hlavně dokázala mile a otevřeně odpovědět na jakýkoli dotaz, který se ozval, i když byl naprosto banální. Provedla všechny celým procesem, který se skrývá za každým šálkem kávy – od sběru kávy až po její vypití – a ukázala nám některé chutě, které se v kávě dají rozpoznat. Zkrátka byla opravdu milá a myslím, že si všichni tu hodinku moc užili.

Skvělé byly i ručně vyráběné pralinky od Lucie Glaister.

Minulý rok jsem si na festivalu pořídila semínko, ze kterého jsem si chtěla vypěstovat vlastní kávu. No… ještě jsem ho nezasadila. Koupila jsem si proto tentokrát malou rostlinku kávovníku, která mi od teď bude zkrášlovat stůl.

Festival jsem si prostě moc užila a jsem ráda, že se moje obavy nenaplnily. Navíc díky klidnému tempu, kdy jsem se nesnažila za každou cenu stihnout úplně vše, se mi podařilo naladit na kávovou vlnu a atmosféru tak příjemně, že mi doznívá ještě teď, kdy už jsem doma a píšu vám moje skromné dojmy.

Ti z vás, kteří se chystají na festival zítra, věřte, určitě si ho užijete!

P.S.

No, téhle mikině jsem prostě nemohla odolat!