Žižkavárna
V předchozím vyprávění o mém kávovém objevování Prahy jsem navštívila COFFEEBREAK & cake. Také jsem se zmínila, že má svou sestřičku Žižkavárnu a co čert nechtěl, o pár dnů později jsem se v ní ocitla a seděla nad šálkem flat white. “Tohohle jsem se celý den nemohla dočkat.” Přivřela jsem oči a napila se. Se slastným pocitem jsem se pak uvelebila na židli a začala si pořádně prohlížet kavárnu, protože teď, když už v sobě mám první doušky kofeinu, pro to mám lepší předpoklady.
COFFEEBREAK & cake
Jednoho pochmurného, velice zašedlého a především mrazivého dne, kdy je počasí nemastné a neslané, obloha bílá, ale ani nesněží, ani neprší a vlastně na ní nejsou ani mraky, jsem při procházce z Náplavky kolem starého vyšehradského nádraží (které by mimochodem stálo za to dát do pořádku) dostala chuť na kávu. To není nic neobvyklého. Avšak neobvyklé je, že hned, jak mi tahle myšlenka proběhla hlavou, objevila se přede mnou malá a mile vypadající kavárnička – COFFEEBREAK & cake. A co udělá správný kávomil jako já? Ihned vkročí dovnitř. A tak jsem vkročila, a objednala si.