A tak jsem se jednoho dne rozhodla, že si potřebuji odpočinout a vypnout od povinností každodenního městského života, a tak jsem se vydala Mezi srnky. A pro velký úspěch a značné zlepšení mé psychické kondice, jsem se za nedlouho vydala na toto místo znovu.
A co kromě kávy a zmrzliny v Itálii ochutnat?
Protože se jedná o Itálii, nemohla jsem si odpustit alespoň jedno krátké povídání o místním jídle. Jednak můj vztah k dobrému jídlu je dost podobný, jako můj vztah ke kávě, a druhak si myslím, že italskou kuchyni miluje snad úplně každý!
Pokračovat ve čtení „A co kromě kávy a zmrzliny v Itálii ochutnat?“
Espresso všude, kam se podíváš – Florencie
Kavárna Místo
Choco Cafe U červené židle
“Nechápu, že mě nenapadlo tě sem vzít už dřív!” Kroutila jsem hlavou a doslova táhla kamarádku kolem Betlémské kaple směrem k čokoládovému ráji.
Kuchenglocke – Drážďany
“Jak daleko ještě?” “Už je to tady za rohem, jsem si jistá!” “No, jasně, pak tam přídem a nic tam nebude.” Ale pamatovala jsem si to dobře, kavárna útulná už z dálky se na tom rohu, ke kterému jsem naši “expedici” vedla, opravdu nacházela.
Kofi Kofi
Café Neustadt
Centrum Prahy plné hlasitých zvuků, nepříjemného kličkování mezi kolonami aut a neustálý shon a narážení lidí do sebe, protože někam spěchají. Přesně takhle vypadá okolí Karlova náměstí kolem čtvrté hodiny odpoledne. Prostředí, do kterého se vydáte opravdu, jen když musíte. A já musela, jestliže jsem nechtěla přenocovat do druhého dne ve škole.
Kavárna Kočičí Karlín
Zdravím všechny milovníky kávy! A tektokrát i milovníky těch svéhlavých stvoření, co se promenádují jak modelky ve vší eleganci nejlépe v okolí krbu (či jiného teplého místa) a ani se neobtěžují na vás udělat smutná očka, když chtějí ochutnat to, co práve jíte, ale prostě si to vezmou. I když vám zničí váš nejoblíbenější kus nábytku, nebo shodí vázu po babičce, stejně jim to nakonec musíte odpustit, protože to zkrátka jinak nejde… Ano, mluvím o kočkách.
VNITROBLOCK
“A víš, kde to je?” “No, hledala jsem to na mapě.” ….O pár metrů dál: “A nemělo by to tu už někde být?” “No….” Dlouze jsem se zamyslela a dodala: “Mělo.” “Ale není..” …. Skoro na konci Tusarové: “Tak jako ale někde nalevo už to musí být!” “A nepřešli jsme to?” Zasmála se kamarádka. “Ne, určitě ne!” Nesouhlasně jsem kroutila hlavou věříc svým orientačním schopnostem (které jsou mimochodem naprosto otřesné, občas mám pocit, že bloudím i doma při cestě z pokoje do pokoje). Přešly jsme to. Když jsme se nakonec dostaly ke čtvercovémů nápisu VNITROBLOCK na fasádě domu, nedůvěřivě jsme vkročily dovnitř. “Ty jo, to je koberec?” Hleděly jsme na vstupní dveře s mohutným asi závěsem. “To je dobrý! Jdem!!”