Jedno sobotní ráno jak stvořené pro kávu (i když které není?), jsem se vydala do nové kavárny Cafefin. Když jsem vstoupila dovnitř rozhlížela jsem se kolem sebe a snažila se zorientovat v tom kavárenském chaosu, který tak miluji. Přiznám se, že mi trvalo dlouho, než jsem se konečně posadila, avšak ne kvůli tomu, že by nebylo místo, nýbrž kvůli tomu, že jsem s úžasem objevovala nový prostor.
Šťastná kavárna
Kavárna Pod Lipami
Nevím, jak to máte Vy, ale pokud já slyším slovní spojení “pod lipami”, vybaví se mi letní nebo jarní ospalé odpoledne, kdy si roztáhnu deku na trávu, položím se a pozoruji, jak si vánek hraje s listy pohupujícími se na větvích a nechávám sluneční paprsky, aby mě při své cestě skrze korunu stromů občas příjemně oslepily. Zavřu oči a užívám si ten klid. Kousek takového klidu můžete zažít jak v letních, tak i v zimních měsících, a to v Kavárně Pod lipami.
Café a Gramofon – provoz bohužel ukončen
“She wore blue velvet
Bluer than velvet was the night
Softer than satin was the light
From the stars
She wore blue velvet
Bluer than velvet were her eyes
Warmer than May her tender sighs
Love was ours…”
Pokračovat ve čtení „Café a Gramofon – provoz bohužel ukončen“
Original Coffee
Cestou z Dyzajn marketu, na kterém jsem promzla a promokla na kost (ale kdo by si ho nechal ujít?), jsem opravdu potřebovala nějaké útulné a především TEPLÉ místo. “No, už jsem párkrát slyšela o jedný kavárně v Betlémský, nepůjdeme tam?” Šli jsme. A můj orientační smysl opět zabodoval – s hrdostí a stoprocentní jistotou jsem tvrdila, že cesta ke kavárně je na úplně opačnou stranu.
Café Letka
Jednoho slunečného rána se mi podařilo na chvilku uletět blížícím se povinnostem. Odletěla jsem pryč a mou leteckou společností byla Letka. Café Letka.
Kavárna Kočičí Karlín
Zdravím všechny milovníky kávy! A tektokrát i milovníky těch svéhlavých stvoření, co se promenádují jak modelky ve vší eleganci nejlépe v okolí krbu (či jiného teplého místa) a ani se neobtěžují na vás udělat smutná očka, když chtějí ochutnat to, co práve jíte, ale prostě si to vezmou. I když vám zničí váš nejoblíbenější kus nábytku, nebo shodí vázu po babičce, stejně jim to nakonec musíte odpustit, protože to zkrátka jinak nejde… Ano, mluvím o kočkách.
VNITROBLOCK
“A víš, kde to je?” “No, hledala jsem to na mapě.” ….O pár metrů dál: “A nemělo by to tu už někde být?” “No….” Dlouze jsem se zamyslela a dodala: “Mělo.” “Ale není..” …. Skoro na konci Tusarové: “Tak jako ale někde nalevo už to musí být!” “A nepřešli jsme to?” Zasmála se kamarádka. “Ne, určitě ne!” Nesouhlasně jsem kroutila hlavou věříc svým orientačním schopnostem (které jsou mimochodem naprosto otřesné, občas mám pocit, že bloudím i doma při cestě z pokoje do pokoje). Přešly jsme to. Když jsme se nakonec dostaly ke čtvercovémů nápisu VNITROBLOCK na fasádě domu, nedůvěřivě jsme vkročily dovnitř. “Ty jo, to je koberec?” Hleděly jsme na vstupní dveře s mohutným asi závěsem. “To je dobrý! Jdem!!”
The Kavárna
Mám pro Vás jen jedno slovo – JELEN. A nemluvím o loveckém salonku či o myslivecké chalupě. Pokud Vás napadlo tohle, tak to není typ jelena, kterého mám na mysli. Já mám totiž na mysli fantastického černého jelena, co visí na zdi The Kavárny.